Po roce plném epidemiologických opatření, zákazů a příkazů jsme se jistě všichni těšili na prázdniny, na čas odpočinku, na sluníčko, koupání a lenošení. Rozhodování, kam se vydat, však nebylo jednoduché. Státy Evropy i celého světa měnily barvu každou chvíli v červenou, oranžovou, zelenou i bílou. Každý stát měl svá pravidla a lidé, kteří chtěli cestovat, měli co dělat, aby je stačili sledovat.

Protože dovolenou u moře pokládám za zdravotně velmi důležitou, která mě nabíjí energií na celý rok, ani chvíli jsem nezaváhala. Výběr destinace byl předem daný - Sardinie. Začala jsem tedy studovat podmínky výjezdu do Itálie. Otevřela jsem si stránky Ministerstva zahraničí ČR, stránky českého konzulátu v Římě, stránky českého i italského ministerstva zdravotnictví a nestačila se divit. Zatímco jiné státy uznávaly dvě dávky očkování jako dostačující pro vstup do země, Itálie ne. Ta požadovala antigenní nebo PCR test ne starší 42 hod. s potvrzením od lékaře, vyplněný čtyřstránkový dotazník a telefonické oznámení po vstupu do země místnímu zdravotnímu zařízení. Stálo zde: "V případě nedovolání stačí se při kontrole prokázat číslem v paměti telefonu, že byla projevena snaha". 

Přemíra opatření, která Itálie požadovala, mne neodradila a začala jsem vyplňovat dotazníky. Jak to však udělat se vstupem na Sardinii. Je to sice také Itálie, ale jako oblast s velmi malým výskytem koronaviru má svá pravidla. Požaduje také test ne starší 42 hod. Ale jak to stihnout? Cestu máme naplánovanou na dva dny po Itálii a až třetí den vstoupíme na území Sardinie. A tak jsme se rozhodli, že si necháme pro jistotu udělat oba testy, antigenní i PCR. Oba sice mají trvání 42 hodin, ale budeme doufat, že ten, který přijde SMS zprávou, přijde později, a zariskujeme, že si nikdo nevšimne data vydání. 

A tak jsme se vydali na cestu. Přijeli jsme na česko-německou hranici - nikdo nikde. Dojeli jsme na německo-rakouskou hranici - nikdo nikde. Nyní měla přijít obávaná Itálie. Nikdo nikde. Z prvního místa, kde jsme přespali, jsem volala na číslo zdravotního zařízení, abych oznámila náš vstup do Itálie. Obsazeno. Dobře tedy, jak bylo psáno, mám v paměti telefonu číslo a důkaz, že snaha byla. 

Třetí den jsme přijeli do přístavu s testy, které již dle italských předpisů nebyly platné. Věřte nebo nevěřte, ale tady po nás chtěli jen lodní lístky. Neporovnali ani údaje na lodním lístku s údaji v pasu. Prostě nic. Ani jedna kontrola požadovaných dokumentů. Všechno úsilí, snaha, strach, nic z toho nebylo zapotřebí. Pro nás to dopadlo dobře, protože zpátky to bylo již bez restrikcí, ale nemyslím si, že je to takto v pořádku. Po lidech se něco požaduje a realita je jiná. Také tímto článkem nechci dávat návod k nedodržování protiepidemických opatření, protože ne vždy to může proběhnout takto hladce. 

Nakonec dopadlo vše dobře, užili jsme si sluníčka i moře a šťastně se vrátili domů. Avšak cestování v těchto dvou posledních letech je velké dobrodružství. A tak přeji všem vandrovníkům hodně trpělivosti, silné nervy, abyste si užili léta do sytosti a vrátili se domů odpočatí a hlavně zdraví. 

Eva Sodomová