Nezbytným rozvojem se zaříkáváme jako rituály vúdú. Nicméně to, čemu říkáme rozvoj, nemá jen křivku vzestupnou. Čím více jsme tak ochotni připustit, že nelze mít již více, že existují hranice, tím méně drsné jsou pak všechny změny. Podobně bychom měli uvažovat i o svém městě, když kapacita jeho infrastruktury nestačí nárůstu obyvatel. Ostatně co nyní očekávat, když se po mnoho let při nakládání s městem razil názor, že zde nemusíme mít ani kino, protože si obyvatelé mohou do kina zajet do Prahy. Dnes už asi nikdo nezpochybní otázku, proč se "tahat do Prahy" vozem v dlouhých kolonách, přecpanými vlaky a autobusy za službami, zábavou či doktory aj., když většinu z toho, co je dostupné v Praze, mohu mít v nezbytné formě dostupné i ve svém městě. Jak ale tyto letité nedostatky doplnit, když město dosud u velkých investorů neuplatňuje žádné jednotné podmínky pro vyměření jejich příspěvku na svou infrastrukturu? V místě Maxmiliánky na samém okraji chráněné přírodní rezervace Roztocký háj - Tiché údolí vyrostou místo jedné Maxmiliánky tři bytové domy. Investor tak nepochybně již nyní vítá v letošním roce plánovanou rekonstrukci vodovodního řadu v Tichém údolí, plně na vrub města. Svými zájmy tak investoři tlačí na infrastrukturu města, aniž by byli předem vázáni na ni jakkoli přispět.

V celém soukolí územního rozvoje města, kde chybí některá důležitá opatření, je tak regulace výstavby na Dubečnici jen malou výhrou. Stále sporné zůstává řešení areálu Nádražní 23, kde by investor ještě mohl prozíravě doplnit infrastrukturu města na místo obytných monster. Město s nedostatečnou infrastrukturou a službami pro stávající obyvatele by zde určitě uvítalo smysluplnější a více promyšlené úvahy. O areálu bývalé cihelny na Žalově platí totéž. Zde je o VTP již rozhodnuto výměnou za budovu školy, která bude kapacitně poddimenzovaná, nadto s otázkou naplněnosti pedagogického sboru. Zatímco však u Dubečnice pracovali nezávislí urbanisté s ohledem na potřeby města a reliéf krajiny, u Nádražní 23 ani u nového areálu VTP na Žalově se toto říci nedá. Jaký vliv tyto masy budov ve specifických terénních situacích na své okolí budou mít, nikdo nyní neurčí. Co však předjímat lze, že opět ubude další volná půda a voda bude odváděna z krajiny.

Kdo žije v Roztokách po několik generací, jistě si všiml řady změn. Zaujala mne poznámka, jak rovněž Praha ovlivňuje naše prostředí. Vliv této obří aglomerace je ostatně nepochybný ve všem, co se u nás odehrává, a je zjevné, že někteří se rozhodli tomu i pomáhat. Tomu, komu zatím studna nevyschla, či tomu, komu bahno z dešťů nezaneslo letní úrodu na zahrádce, tomu, komu vichr z bouře nevyvrátil strom na střechu, nepřijde, proč takto uvažovat. Když nám při výstupu z autobusu teče voda do bot, většina se zlobí. Kdo si však klade otázku, proč se tu ta voda vzala? Příkladem za všechny je území Žalova, které to ukazuje díky svému složitému terénnímu reliéfu o mnoho více než kterýkoli jiný terén v Roztokách. Žalov v podstatě je jeden velký trychtýř, co se různými koryty sbíhá k řece Vltavě. Ročně ji tak na Žalově vydatně zásobíme a drahocenná voda nám odtéká z krajiny. Nadto mnohdy při tom ještě páchá jednu škodu za druhou vlivem masivního zastavování na Horním Žalově.

Z prvního lednového čísla Odrazu se občané dozvěděli, co vše nás čeká v roce 2017 z hlediska schváleného "poměrně ambiciózního" rozpočtu města. Oprávněně se v něm nacházejí z hlediska infrastruktury města soubory úkolů, které by město dříve či později muselo stejně řešit. I když rozpočet pro rok 2017 nám představil jen zlomek ze skutečných potřeb města, jeho "ambicióznost" dává opět tušit, že jde o získávání volebních bodů než komplexnější řešení zmnožujících se problémů a odlehčení dalšímu volebnímu období. Například mezi nezbytná řešení na poli volnočasých aktivit, které rozpočet uvedl, nepatří výstavba asfaltové cyklostezky po protipovodňovém valu, pokud je zjevné, že taková akce je jen domino efektem pro akce další, které budou odčerpávat finanční prostředky z akcí potřebnějších. Nehledě na to, že asfaltem se opět snižuje míra vsakování dešťových vod na poměrně velké ploše a náročně technicky se bude řešit odtok vody z této plochy. Možná že se tak po velkých deštích můžeme dočkat ještě většího jezera pod viaduktem při vjezdu do města od Prahy. Bylo by tedy účelnější nejprve komplexně vyřešit tento kolizní bod, než ještě zmnožíme jeho problémy zcela nepotřebnou akcí. Podobně bychom měli uvažovat i o plošné zástavbě. V tomto kontextu by se mělo přednostně uvažovat o projektech potřebných pro město, což mi náhodně připomněla výzva Roztoče na podporu vytápěného šapito pro Masopustu 2017, který Roztokám přináší renomé na poli lidových tradic. Ta ukazuje, jak město neumí při plánech na zastavování svého území potřebně naplnit svou infrastrukturu ve prospěch svých občanů. Vždyť velký městský sál bychom si zasloužili i pro jiné společenské akce!

Než "ambicióznost" by z rozpočtu měla mluvit aktuální potřebnost města. Vedení města do roku 2017 nedořešilo situaci Nádražní 23, přesto mluví o urychlení přípravných prací na silničním průtahu městem. Ve vazbě k němu městu nadto chybí generel komunikací a systémová plánovitost v této oblasti, přesto se vedení města namátkově "domnívá", že ta a ta oprava je potřebnější. Z proklamací tak jde spíš jen o spojení vlastního jména s danou akcí než objektivně stanovit potřebnost. Město dosud ani neodpovědělo sporné otázky kolem nově plánovaného areálu VTP. A budování nových tlakových pásem vodovodů na Žalově, které mohlo ve prospěch občanů probíhat již o několik let dříve, se konečně řeší, neboť si to žádá tlak velkého investora. Až se tedy letos v srpnu 2017 bude připomínat 15 let od poslední největší povodně ve městě, pevně věřím, že se to obejde bez slibů a patetických gest, naopak, že všichni ti, co ovlivňují osud našeho města, budou o každém svém kroku i o tom, co občanům slibují, dobře přemýšlet. Tyto řádky si jako čtvrtá generace žijící v tomto městě mohu dovolit, nadto jako člověk, který mohl velkou vodu uvítat přímo ve svém domově.

Mgr. Jitka Šrejberová