Skromný, nenápadný, pomalu nahlodáván rzí, ve stínu ořešáku a na začátku ulice, která nese stejné jméno, vytvořený architektonickým ateliérem Šimoník vzdává úctu sotva dvacetiletému studentovi, který se před více než půl stoletím, dne 16. ledna 1969 rozhodl vystoupit proti sovětské okupaci a potlačování národních svobod tím, že se v horní části Václavského náměstí polil hořlavinou a zapálil. 

Jen málokdo si umí představit odhodlání a sílu, které v sobě tento mladík objevil. Lidé, kteří byli v blízkosti se ho snažili zachránit. Házeli na něj své kabáty, aby plamen uhasili. Následně byl sanitkou převezen na oddělení popálenin Vinohradské nemocnice v Legerově ulici, kde mu lékaři už jen mírnili utrpení tišícími léky, protože věděli, že rozsáhlé zranění není slučitelné s dalším životem. Tři dny trvalo jeho utrpení. Když po třech dnech zemřel, museli jeho tělo z pietních důvodů z nemoc-nice odvézt tajně, před budovou totiž stále čekaly zástupy lidí. Jeho pohřeb se pak stal celonárodní manifestací proti okupaci.

Určité oživení společnosti však nemělo dlouhého trvání a nic na tom nezměnilo ani následné sebeupálení studenta Střední průmyslové školy v Šumperku Jana Zajíce v únoru 1969. Dubnovou smrt dělníka a reformního komunistického funkcionáře Evžena Plocka v Jihlavě se již před širší veřejností podařilo utajit. Mým záměrem však není popisovat a rozvíjet události, které následovaly a které jsou všem dobře známé. Chci připomenout nedávné 52 výročí šokujícího činu, který vstoupil do dějin našich i do dějin světových a o následné reakci a pocty tomuto činu. Všechny listy světa reagovaly na Palachovu sebevraždu a většina jasně pojmenovala její motiv. Britské Timesy přinesly informaci o tom, že československé úřady mají po smrti Jana Palacha spoustu práce zvládat rozjitřené emoce společnosti. Západoněmecký Frankfurter Allgemeine Zeitung napsal: "...je jisté, že bylo dosaženo plánovaného účinku. Všechny listy světa registrovaly Palachovu sebevraždu." Zcela jedinečná je reakce japonského listu Ashahi šimbun, ve které je Palach přirovnán k Janu Husovi, který také zemřel plamenech v boji za pravdu.

Sebeupálení Jana Palacha nám připomínají pomníky, názvy ulic a náměstí po celém Česku a není jich málo ani v zahraničí. Naše město se může pochlubit kromě pomníku také ulicí toho jména. 
V Praze si na Jana Palacha můžeme vzpomenout hned na několika místech. Pomník připomínající jeho úmrtí najdeme na budově bývalé kliniky popálenin v Legerově ulici v Praze, kde si můžeme připomenout i Josefa Toufara. Pomník Jana Palacha spatříte i v dlažbě před Národním muzeem a samozřejmě nesmíme zapomenout na náměstí Jana Palacha u Rudolfina. Od roku 1993 je na domě ve Všetatech, kde Palach vyrůstal, pamětní deska a přeměnou původního vesnického domu rodiny Palachových vznikla nová expozice, která ukazuje dobu a čin Jana Palacha v kontextu událostí 20. století. U domu samotného se pak konávají pietní akce.

A co ve světě? V hlavním městě Lucemburska najdeme náměstí Jana Palacha, ve Francii je zase ulice Rue Jan Palach ve městě Couëron, tu samou ve stejné zemi najdeme i ve městě Rennes. 
V britském Nantwichi se můžeme projít po Jan Palach Avenue. Co je ovšem pozoruhodné, je zaprášený modrobílý nápis "Jan Palach Sud" nad autobusovou zastávkou na Mauritiu, hned vedle náměstí věnovaného Janu Palachovi. A to je teprve úžasné.

Úžasné je i to, že po více než padesáti letech lidé nezapomněli. Dne 16. ledna přicházeli vzdát úctu na mnoha pietních místech a nezapomněli jsme ani my roztočtí. K našemu skromnému, tak trochu rezavému a stromem zastíněnému pomníčku přišli ti, co nezapomněli na temnou dobu sovětské okupace a hrdinský protestní čin Jana Palacha. I zde se rozzářily svíčky doplněny květinami a zástupci našeho města zavzpomínali za nás za všechny položením kytice s trikolorou. NEZAPOMENEME.

Jan Palach: "Člověk se musí bránit proti tomu zlu, na které právě stačí"

Eva Sodomová