Vstoupili jsme do nového roku 2021 a věřme, že do roku lepšího, než byl ten předešlý. Mnozí z nás si v tomto čase dávají závazky a předsevzetí, jiní se otáčejí za starým rokem a hodnotí své počiny. I naše sdružení Cesta pro město se občas podívá za sebe, aby si připomnělo, co se povedlo a co ne. Připomenu jen několik věcí, o nichž si myslím, že stály za práci, kterou jsme jim věnovali. Také je nutné připomenout, že bez spolupráce a pomoci vedení města, hlavně pak pana místostarosty Novotného, bychom kýžených cílů těžce dosahovali. Vlastně i zastupitelé pomohli tím, že naše návrhy jednohlasně odsouhlasili. Děkujeme vám. 

Žalovská alej 

Alej, která začíná uprostřed pole na Dubečnici a končí na hranici katastru s Úněticemi, byla v nedávné minulosti zasypána tunami zeminy, již tam navážela firma Ridera při výstavbě nových rodinných domů v blízkosti vodárny. Stromy pod takovou tíhou strádaly a začaly hynout. Navíc byly ničeny pojezdem stavebních strojů, které jim lámaly větve, strhávaly kůru a některé vychýlily z osy. Když jsme navíc zjistili, že to vše se děje na pozemku města, začali jsme konat.  Oznámili jsme to všem příslušným úřadům, informovali jsme zastupitelstvo města a požadovali okamžité odstranění zeminy a zaplacení záboru již zmíněnou firmou za užívání cca 1 300 m2 městského pozemku, a to za 4 měsíce zpětně, což by bylo více než 1 200 000Kč. Stavební firma Ridera sice nezpochybnila, že k ukládce zeminy na pozemku města skutečně došlo, a uvedla, že nebylo jejich záměrem jakkoli narušit práva města, zprvu si toho prý nebyla vědoma a rozhodně se nejednalo o záměrné jednání. Chyba! A za chyby se platí! A tak se dali do práce právníci. Po dohadování o rozloze i charakteristice pozemku nebo ceně nájmu se zjistilo, že pozemek není veden v seznamu veřejných prostranství města, a proto se nemůže použít ceník pro zábor. Urychleně jsme podali návrh na zařazení aleje do seznamu veřejných prostranství a návrh na její pojmenování Žalovská. Oba byly zastupitelstvem schváleny, ale na námi požadovanou výši nájmu bylo již pozdě. Po mnoha jednáních s Riderou nakonec došlo k dohodě. Ridera Stavební nezaplatí zábor, ale nájem za nedovolené užívání pozemku v částce 250 000Kč. Je to sice o mnoho méně než původní požadovaná částka, ale než se soudit, čekat několik let na rozhodnutí soudu (víme, jak jsou dnes soudy rychlé) a s přihlédnutím, že tuto částku Ridera zaplatila "jen po jedné upomínce", je to slušný výsledek. Členové sdružení Cesta pro město rádi tímto přispěli do městského rozpočtu. Jen nás mrzí, že tam tyto peníze zapadly velmi nenápadně, v tichosti a pod názvem "zábory a nájmy městských pozemků" namísto "nájem (jednoho) pozemku ..." atd. Jako by se nemělo vědět, že je to práce Cesty pro město. 

Keřová alej 

Vysázení této aleje sice probíhalo již na podzim roku 2019, ale v roce minulém jsme se snažili ji ošetřovat a chránit před škůdci zvířecími i lidskými. Těmi zvířecími myslím hraboše, myši a také velké pejsky, kteří rádi vyhrabávají myši a tím podhrabávají keře, jež následně usychají. Za lidské škůdce považuji zemědělce, kteří orají i sejí stále blíž a blíž keřům. Původně jsme zamýšleli vysázet stromy, ale museli jsme respektovat práva majitele vedlejšího pole a dodržet třímetrovou vzdálenost od hranice pozemku. Pokud bychom chtěli dodržet tuto podmínku, museli bychom stromy vysázet na cestě (na betonce). A tak jsme volili cestu snadnější. Vzdálenost keřů je zákonem stanovena na 1,5 metru od hranice pozemku, a tak jsme se rozhodli vysázet keře. Minulý rok se však traktory a pluhy zemědělců rozmáchly doširoka a na některých místech se dostaly do těsné blízkosti nově vysázených keřů. Jako by neplatil zákon pro všechny stejně! Proto nás tento rok čeká domluva se zemědělci, v tom však nevidím velký problém, neb se domnívám, že se zemědělci je lepší domluva než s pejsky a hraboši. 

Řivnáč-Koláčov 

Pravěké opevněné hradiště, území, podle kterého byla pojmenována eneolitická řivnáčská kultura, je od roku 1965 chráněno jako kulturní památka a je spolu s Levým Hradcem kulturním dědictvím našeho města, o něž bychom měli pečovat a uchovávat jej pro další generace. Ochranné pásmo hradiště Řivnáč je však mnohem větší. Patří sem území, starousedlíky nazývané Koláčov, které navazuje k výše zmiňované oblasti a je chráněno od pozdějšího data - přesněji od roku 1998. V poslední době se na tomto území, kde donedávna byly cedule, které označovaly, o jak významnou lokalitu se jedná, a které vymizely, začaly rozmáhat aktivity hraničící s porušováním zákonů. Cesty této lokality jsou využívány terénními auty a čtyřkolkami, začaly zde stanovat celé skupiny lidí, jež rozdělávají na mnoha místech oheň, a také se vám při procházce může stát, že vám kolem ucha prosviští kulka, protože ti, kdo vlastní střelné zbraně, si pletou realitu s filmem. To vše se samozřejmě děje bez vědomí příslušných úřadů. Tím dochází k porušení hned několika zákonů. Zákona o ohrožení archeologických stop a zákona o střelných zbraních a střelivu. Chtěla jsem zmínit i zákon lesní, který stanoví podmínky táboření, včetně rozdělávání otevřeného ohně ve volné přírodě, ale bylo mi vysvětleno ze strany města, že lesní pozemky se v lokalitě nevyskytují. Teď se ptám sama sebe, kam jsem na ty houby chodila. Jak již jsem řekla, chceme tuto lokalitu chránit, a proto jsme navrhli několik opatření, jako například umístění značek Zákaz vjezdu na všech příjezdových cestách, umístění informačních cedulí Chráněné území spolu s piktogramy zákaz táboření, zákaz rozdělávání ohňů, zákaz odhazování odpadků, zákaz střelby, uklízej po svém psovi. Dále jsme požádali pana starostu, aby uložil městské policii častější kontroly tohoto území a vstřícnější spolupráci městské policie s občany. Zastupitelé tento návrh přijali, pan místostarosta Novotný rychle jednal a my mu za to moc děkujeme. Zatím jsou umístěny značky na začátku dvou cest vedoucích na Řivnáč a Koláčov. Schází osadit ještě dvě značky, a to na cestách vedoucích od Úholiček a od STK. Pracujeme také na návrhu informačních tabulí s popisem historie území a výskytu živočišných a rostlinných druhů. Tento návrh chceme předložit příslušnému odboru s cílem výpomoci a urychlení. Děkuji všem, kteří můj článek dočetli do konce.

Eva Sodomová