Vrch Řivnáč a přilehlé okolí včetně vřesoviště (Koláčov) jsou součástí nemovité kulturní památky Hradiště Řivnáč, archeologické stopy. Přikládáme tak mapu z Ústředního seznamu kulturních památek vedeného Národním památkovým ústavem, na kterém je vymezeno toto památkově chráněné území. Hranice lokality byly ještě nedávno vyznačeny tabulemi chráněné území, které zde byly instalovány již někdy v 50. až 60. letech minulého století. Tyto tabule však někdo bohužel odstranil. Město Roztoky by proto mělo usilovat o jejich opětovné umístění.

Eponymní lokalita eneolitické kultury označované jako řivnáčská kultura má pro nás vysoký kulturní a historický význam. Území zahrnující vlastní vrch i vřesoviště je nadto významné i z pohledu botanického. Jedinečnost vytváří vedle zmíněných vřesů také soubor dalších rostlin, které se zde vyskytují. Mnohé z nich patří mezi chráněné. Některé však bohužel mizí vlivem intenzivní pastvy, která zde probíhá již od roku 2015 na základě revitalizačního projektu spolku Jestřábník a nebere ohled na měnící se klimatické podmínky. Mezi rostliny, které se zde vyskytovaly do roku 2014 celkem hojně a se kterými se zde již nesetkáme, patří například jestřábník oranžový,v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky označený C3 - ohrožený druh, trávnička obecná, označená C2r - silně ohrožený druh, světlík lékařský,označený C1t - kriticky ohrožený druh. Zmizely například také žluté polštáře rozchodníku prudkého, modrá koulenka, jetel horský a plazivý, vítod, mochna písečná nebo stříbrná.

Některé rostliny jsou na pokraji zániku. Mezi ty patří například polštářky mateřídoušky okrouhlolisté a panonské, zvonek jemný, označený C3 - ohrožený druh, a zvonek okrouhlolistý, označený C2r - silně ohrožený, hvozdík kartouzek, označený také C2r - silně ohrožený, sněděk okoličnatý označený C3 - ohrožený druh, kozinec sladkolistý nebo mařinka psí. Mizí též trsy nízkých měkkých trav, které jsou nahrazovány robustnějšími travinami s tvrdými stébly, které ovce nespásají. Za ohroženou rostlinu považujeme i křivatec žlutý, označený C2r - silně ohrožený, který nevytváří semena a jeho mělce uložené cibulky mohou zničit kopyta ovcí; v roce 2012 zde bylo totiž zaznamenáno pouhých 11 kvetoucích jedinců. Ohroženou rostlinou je také jetel alpinský označený C4 - druh vyžadující pozornost. Tvořil podrost v dubině přiléhající k třešňovce v místě, kde již několik let během pastvy tráví ovce noc. Zem je zde dnes bez porostu, silně prosáklá ovčí močí, pokrytá vrstvou ovčího trusu a vydupaná do hloubky. Kořenový systém původního porostu je absolutně zničen. Od té doby (asi 4 až 5 let) je zbylý porost jetele alpinského vždy ovcemi zlikvidován dříve, než stačí vykvést a vysemenit se. Letos jsme zde zaregistrovaly již jen pár rostlinek a ty byly opět spaseny dříve, než vykvetly. Dnes, více než měsíc po ukončení pastvy, zatím nevyrazil ani lísteček. Je možné, že jsme přišli také o tuto rostlinku.

Vřes, který zde pomalu začíná regenerovat, vyrůstá z původního kořenového systému nejstarší populace vřesů, která stačila vytvořit silný kořenový systémem, a proto zatím nedošlo k jeho zničení. Nově vysemeněných rostlinek je žalostně málo. V místech, kde byl porost vřesů mladší a jeho kořenový systém nebyl dost odolný, došlo k jeho absolutní likvidaci a holá místa, která po keříčcích zbyla, zarůstají plevelnými agresivními druhy rostlin. Většina vzácných rostlin, které zde rostou, vykvétá až na konci června a postupně vykvétají až do pozdního podzimu (ověřit lze v atlasech květin). Pastva probíhá v květnu až červnu. Tvrzení, že jsou v té době rostliny již vysemeněné, není pravdivé, protože pastva rostliny zlikviduje dříve, než stačí vykvést, a už vůbec se nestačí vysemenit. Na vypasené lokalitě navíc ovce svými kopyty také poškozují mělce uložený kořenový systém vytrvalých rostlin a ty pak hynou.

Na ploše, z větší části již několik let vypasené na holou zem, se místo původních, mnohdy vzácných rostlin silně rozrůstá šťovík, který ovce nespásají a není ani odstraňován v rámci seče nedopasků (ta mimochodem není prováděna), a tak se celkem rychle šíří, vytlačuje původní vegetaci a stává se dominantou celé lokality spolu s náletovými dřevinami (ostružiník, šípek, akát, krušina), které nejsou vyřezávány. Z celého projektu je tak realizována pouze pastva ovcí, která neprobíhá dle ekologických doporučení, jak by se dalo očekávat u ekologicky zaměřeného projektu, ale jedná se o již několik let po sobě probíhající intenzivní pastvu. Projekt uvádí sedmidenní pastvu zhruba 20 až 30 ovcí. Skutečnost je, že v letech 2017 a 2018 trvala na vřesovišti pastva zhruba 30 ovcí déle než 3 týdny, letos se zde páslo víc než 60 ovcí 10 dní.

Vhodnější a šetrnější údržbou pro zachování původní vegetace této lokality by bylo nahradit dosavadní pastvu ovcí vysekáváním nepůvodních invazních rostlin dříve, než se stačí vysemenit, a pravidelným vyřezáváním náletových dřevin dříve, než zesílí. Současně by všechny aktivity v této oblasti měly být v souladu s požadavky státní památkové péče. V § 14 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči jsou stanoveny veškeré úkony v souvislosti s obnovou kulturních památek, která zahrnuje i revitalizační práce v rámci zeleně. Proto mělo být k projektu, který zde realizuje spolek Jestřábník, vyžádáno vydání závazného stanoviska státní památkové péče. Protože se v případě vrchu Řivnáče jedná o nemovitou kulturní památku, vydává závazné stanovisko stavební úřad Města Černošice. V případě projektu tedy mělo dojít k jeho projednání na úrovni státní památkové péče tak, aby byl zároveň zohledněn charakter archeologické lokality. Nejdůležitějším aspektem její ochrany jsou přitom terénní reliéf a archeologické stopy.

Lenka Herzingerová a Eva Sodomová, Cesta pro město