Vřesoviště je rozsáhlý komplex různých typů biotopů. Je to prostředí, které bylo po staletí utvářeno činností člověka - především dlouhodobou pastvou, sečí trávy, ale i permanentním vyřezáváním trnitých keřů anebo vypalováním. Asi největší význam má pro vřesoviště zmíněná pastva: jak se dobytek pohybuje po vřesovišti, vytváří místa s různým narušením v podobě vyšlapaných chodníčků, stávanišť, okusových forem dřevin apod. Protože základem je pastva, neměly by ovce porostu vadit, naopak by ho měly omladit. Tyto zásahy jsou však pro veřejnost možná ne úplně pochopitelné. Jsou zaměřeny právě na vytváření míst s obnaženým půdním povrchem. Na holých ploškách by měly okamžitě vyrůst krásné koberce vřesu nebo plazivých kručinek. Když v trávníku nebo na vřesovišti vytvoříte takto holou plošku, působí jako magnet. Okamžitě ji obsadí druhy takzvaných raných sukcesních stádií. Postupem času první ploška splyne se svým okolím. V jednom národním parku v Holandsku sklízí celé porosty starého vřesu buldozerem a vyrábí z něho pelety. Holé plochy pak rychle zarůstají novými keříky.

To by byla teorie a nyní přejděme k praxi. Občané žijící v blízkosti vrchu Řivnáč si stěžují na zničené porosty vřesu v této lokalitě a dávají to za vinu ovcím, které zde byly nahnány na pastvu. Byla jsem se tam podívat a je pravdou, že jsou zde úplně holá místa, vřesy jsou spaseny až na obnažený půdní povrch a to co zbylo jsou zbytky uschlých keříků. A tak jsem si položila otázku co je příčinou úhynu vřesu na Řivnáči? Zda se výše uvedené postupy můžou uplatňovat všude? Vřesy na Řivnáči rostou na skalnatém podloží a poslední léta byla velmi suchá. Velké sucho ve spojení s pastvou asi nebylo to správné řešení. Nezvýšila se šance na zmlazení vřesu, spíše naopak se zvýšila šance pro růst průbojných rostlin a živočichů. Pokud se vřesy nevzpamatují, mohu jen konstatovat, že jsme přišli o vzácný typ biotopu. Zbývá jen jediné: čekat a doufat, že vřesy nejsou nenávratně zničeny. Naděje umírá poslední!

Eva Sodomová