Stavba nové školy v Žalově od samého začátku velmi zatěžuje život občanům v této oblasti. Prach, hluk, nákladní auta si krátí cestu a jezdí v těsné blízkosti rodinných domků, místo aby jezdila po cestě k tomu určené, zemina z výkopů nahromaděná na soukromých parkovištích. To je jen malý výčet toho, co občané musí snášet v dané lokalitě. V souvislosti se stavbou kanalizace zažívají své i chodci a řidiči. Stavební firma zabrala a ohradila část silnice a umístěná cedule přikazuje přejít na protější chodník. Protože na protější straně je zatravněný svah, byl provizorní chodník umístěn až na vršku onoho svahu a z protější strany není vidět. Toho, kdo nezná oblast, by ani nenapadlo, že tam nějaký chodník je. Proto lidé chodí po silnici, která je díky výkopům zúžená a auta zde jezdí v obousměrném provozu. Uspěchaní řidiči troubí na chodce a natlačují je na zatravněný svah, kam žena s kočárkem jen těžko může uskočit. A právě v tomto místě je školka, kam v září začnou chodit děti. Pokládám za velmi nezodpovědné nechat děti a rodiče chodit po takto nebezpečném a frekventovaném úseku Přemyslovské ulice. Proto volám po nápravě dříve, než někdo přijde k úrazu, nedej Bože k něčemu horšímu. Stačilo by lepší značení. Pan starosta jednou napsal, že Žalov již není popelkou. Ano, ale jen co se týká investic. Životní prostředí žalovských občanů je stále horší. Žijí na staveništi již desetiletí a to dohání lidi ke smutným závěrům. Litují toho, že se kdy nastěhovali do Žalova, a mnoho z nich pomýšlí na odchod. Je mi to velice líto. Obec, do které jsme se stěhovali s vidinou života na venkově v náručí zeleně, se nám změnila na život v domech se zavřenými okny, abychom se chránili před prachem a hlukem, mezi zdmi přibývajících domů bez jediného parku. Mnozí z nás si uvědomují nutnost stavby školy a po kanalizaci jsme dlouho volali. Proto se snažíme být shovívaví, ale čekáme trochu ohleduplnosti také ze strany stavby, vedení města a stavebního úřadu a žádáme kontrolu nad dodržováním stavebních postupů. Měli bychom si vzít přiklad z jiných, vyspělejších zemí, kde stavbu pocítíte jen minimálně. Stavba bývá zakryta tkaninou a nákladní auta vyjíždějí ze stavby přes točící se mokré kartáče, které jim myjí kola, a na silnici vyjíždějí již s koly čistými. U nás se staví stále jako za minulého režimu, kdy lidé museli snášet všechna příkoří stavby. Nejsmutnější však je, že se světla na konci tunelu asi jen tak nedočkáme. Dva roky výstavby školy, další výstavba rodinných domů v areálu firmy Talora, stavba supermarketu Lidl, rekonstrukce průtahu městem s okružními křižovatkami, výstavba Horní Žalov, mohutná výstavba na Dubečnici a raději už výčet skončím - je to depresivní. Jednoduše řečeno nás čekají další léta na staveništi. Slibuji však, že naše sdružení Cesta pro město bude neustále tlačit na vedení města a stavební úřad, aby přinejmenším dbaly na dodržování stavebních a bezpečnostních zákonů a aby maximálně pomohly zlepšit životní prostředí žalovským občanům. O to více mě těší a vidím v tom trochu kompenzace, že pan starosta Jakob a všichni zastupitelé podpořili náš návrh o vyřešení situace na Řivnáči a jeho ochranného pásma, které by mělo nahradit žalovským občanům park, jenž v Žalově postrádáme. Výšinné opevněné hradiště Řivnáč je chráněno od roku 1998 a spolu s NKP Levý Hradec je kulturním dědictvím našeho města. V poslední době se však situace v těchto místech nevyvíjela dobře. Začalo se zde tábořit, rozdělávat ohně, střílet a hlavně jezdit terénními auty a čtyřkolkami. Proto jsme navrhli přísnější opatření pro tuto důležitou oblast. Kdyby taková spolupráce existovala i ve výše jmenovaném stavebnictví a kdyby se bral větší ohled na občany, bydlící v blízkosti výstavby, žilo by se v Žalově o trochu lépe a lidé by možná o trochu více tolerovali nepříjemné důsledky stavebního ruchu.

Eva Sodomová